11. září 2016
 | 
Vaše tělo ukrývá spoustu tajemství.

1. Váš žaludek je chytřejší, než si myslíte

Představte si, že váš žaludek má víc neuronů, než mají některá zvířata ve svém mozku. Kolekce neuronů v žaludku je dokonce tak komplexní, že o něm někteří vědci mluví jako o „druhém lidském mozku“.

Ačkoli spoustu neuronů mají i další části vašeho těla, například dlaň vaší ruky, žaludek je unikátní v tom, že může zcela samostatně přemýšlet. Třeba dokáže trávit jídlo, aniž byste na to sami mysleli a trávení spustili.

Byli jste někdy nervózní a bolel vás z toho žaludek, aniž by k tomu byl nějaký důvod? Nebyli jste schopní se soustředit kvůli tomu, jak monstrózně jste se přejedli? Může za to prostě žaludek, který má svojí hlavu a dělá si, co chce.

 

2. Jste stejně tak chlupatí jako šimpanzi

Tomu nadpisu určitě nebudete věřit, protože se několikrát denně díváte do zrcadla a vůbec jako šimpanzi si nepřipadáte. Ale je to prostě fakt.

Stejně jako šimpanzi máme ochlupení po celém těle. Jediný rozdíl je v tom, že naše ochlupení není tak tmavé a dlouhé jako u šimpanzů. Na 6,5 centimetrů čtverečních na našem těle připadá zhruba 500 až 1000 chlupů. Stejně tak u opic.

 

3. Svůj život jste začali análním otvorem

První byla díra do zadnice a až pak všechno ostatní.

Všichni jsme začínali jako perfektně symetrická skupina buněk. A jak se z kulatých buněk mohou vytvořit tak komplexní tvary, jako jsou různé otvory pro oči, uši nebo nosní dírky? Je to tím, jak se začnou buňky spojovat, různě otáčet a utvářet do lidského tvaru. 

 

4. Všichni jsme z části virus

Human Genome Project je speciální projekt, který mapuje lidskou DNA. A jedno z největších překvapení, na která přišel byl fakt, že jsme z velké části tvořeni viry. Viry se nemohou reprodukovat samy o sobě, takže se některé vecpou do naší DNA, aby se mohly kopírovat.

Pokud se virus dostane do spermie nebo vajíčka, výsledný potomek má potom tento vir v každé své buňce. A tohle se v průběhu lidské evoluce dělo tak často, že celých 9 procent naší DNA je prošpikováno viry, se kterými si v poklidu žijeme, aniž by nám nějak zvlášť překážely. 

 

5. Nedokážete se sami polechtat

Zkoušeli jste to někdy? Na jednom místě vás může cizí člověk polechtat a je to k nevydržení, ale jakmile totéž zopakujete sami… Nic. Vůbec nic.

Může za to mozek. Jakmile se totiž chcete lechtat sami, ví přesně, co očekávat a nespustí lechtací reakci – tedy smích, svíjení se, počůrání se (dle intenzity lechtání a výdrže jedince).

Pokud ovšem člověk trpí schizofrenií, tedy psychickou rozdvojenou osobností, lechtání je proveditelné, protože mozek přestává mít schopnost rozeznávání, zda se lechtáte sami nebo nikoli. 

 

6. Vaše tělo je mladší, než vy sami

Vaše tělo se neustále mění. Vdechujete a vydechujete, jíte, vyměšujete. Do vašeho těla se dostávají nějaké molekuly a jiné zase vypouštíte. Tělo prochází neustálými změnami a v pubertě je velice pravděpodobné, že žádná část vašeho těla není tatáž jako v době, kdy jste byli mimino.

Například stěna vašeho žaludku není stejná. Neustále se obnovuje a většinou je stará zhruba pět dní. Vaše kůže se také mění a bývá stará zhruba pouhé dva týdny (ta nejvrchnější vrstva). Neustále se mění také vaše řasy (ty nejstarší jsou zhruba dva měsíce staré), buňky v játrech (nejstarší jsou rok staré), dokonce i kosti (nejstarší jsou 10 let staré).

 

7. Jste částečně slepí

Když někdo vymýšlel vaše oči, udělal celkem zásadní chybu v designu. Obě mají místo, kde jsou slepé. Když fungují obě oči, zase tolik to nepoznáte, protože se to slepé místo kompenzuje. Ale jakmile přijdete zrak na jednom oku, už to bude dost poznat.

Každé oko má v jednom místě slepou část, ale zdá se, že vidíme všechno, protože mozek nám dokáže obraz doplnit podle okolí. Náš mozek je prostě takový Photoshop, který velice rychle analyzuje okolní obraz a doplní nedostatky. Využívá k tomu také data z druhého oka, které vidí do místa, kde jedno oko nevidí nic.

Ale v případě, že používáte jen jedno oko, okolí se musí doplňovat samo. Prostě podle nějakého algoritmu, který má v sobě sám mozek, ale takový algoritmus, když nemá data z druhého oka, občas může i chybovat.

 

8. Dokážete počítat i bez počítání

Když před vás někdo postaví čtyři objekty, nemusíte je ani počítat a víte, kolik jich je. Když je počet objektů malý, dokážete velice rychle zjistit, kolik jich je celkem.

Čtyři je takové univerzální číslo, které pozná každý, i když se nikdy neučil počítat. A tím nemyslíme, že jste měli stejně jako my čtyřku z matematiky. Domorodci z brazilského kmene Piraha neumějí počítat a nemají nejmenší tušení, co to počítání je, ale když před ně postavíte čtyři objekty, vědí, že jsou čtyři, ačkoli pro ten počet nemají žádné slovo a dokážou je nahradit čtyřmi jinými objekty.

 

9. Možná nemáte vůbec žádnou volnou vůli

Všichni máme za to, že si děláme, co chceme a všechna naše činnosti je naše vlastní, svobodné rozhodnutí. Někteří vědci si ale přestávají být jistí, že vůbec nějakou volnou vůli opravdu máme.

Asi nejzajímavější a nejvýmluvnější je experiment Benjamina Libeta, který byl proveden na pacientovi. Libet mu měřil mozkovou činnost a řekl mu, aby zvedl ruku, kdykoli se mu bude chtít. Libet pak z analýzy mozku zjistil, že mozek vyslal příkaz zvednout ruku ještě předtím, než pacient tuto potřebu do mozku poslat. Závěrem je, že je docela možné, že veškerá naše činnost je impulzivní a nerozhodujeme sami, co uděláme. Pouze se nám později zdá, že to, co jsme udělali, bylo naše vlastní svobodné rozhodnutí, protože mozek nám naší činnost už racionalizoval.

Nebyl to jediný výzkum. Další výzkumy po lidech chtěli, aby podle své volby mačkali pravé nebo levé tlačítko. A zjistili, že mozek volbu učinil celých sedm sekund předtím, než se pacient „rozhodl“ pro levé nebo pravé tlačítko.

 

10. Máte na svém těle pruhy

Spousta savců má na svém těle pruhy. Velice patrné je mají třeba kočky. Možná vás ale překvapí, že pruhy na svém těle mají také lidé. Jenom je za normálních okolností nevidíme.

Aby byly vidět vaše pruhy, musíte mít některou z kožních nemocí a objeví se v plné kráse. A všichni lidé je mají zhruba stejné. Objevil je poprvé doktor Alfred Blaschko a podle něj se také jmenují – Blaschkovy linie. Ten zjistil, že naše pruhy mají na zádech tvar do písmena „V“ a na hrudi a bocích jsou tvarované do písmena „S“.

Pruhy vznikají tak, jak cestují blastomery – tedy buňky, které vznikají dělením oplozeného vajíčka. V podstatě je mají všichni stejné, protože se všichni lidé vytvářejí obdobným způsobem.